Před dvěma měsíci se v Nuuku otevřelo nové mezinárodní letiště a světová média (s dostatečným zpožděním i ta česká) reagovala oslavnými články o tom, jak se konečně Grónsko otevírá turistům a obchodu. Už jsem měl možnost přes něj párkrát letět, a tak bych se rád podělil o první dojmy a možná vyvrátil pár mýtů.
Co se týče dostupnosti Grónska zvnějšku, žádná velká změna nenastala. Letů do Grónska je stále stejně, jen místo Kangerlussuaqu přiletíte do Nuuku. To – pokud tedy zrovna neletíte do Nuuku – není žádná výhoda oproti Kangerlussuaqu. Bohužel spíš naopak. Nuuk je vyhlášený častým špatným počasím a rušením letů, takže je potřeba počítat s tím, že se vám pobyt v hlavním městě může protáhnout. To se stávalo i dříve, protože malá vnitrostátní letadla měla v Nuuku hub vždycky, a tak když kvůli větru nemohla odletět, neletěl nikdo nikam. Novinkou teď však je, že i transatlantický Airbus z Kodaně musí přistát/odletět z Nuuku – a to se ne vždy podaří.
Zatím byly důvody neúspěšného přistání silný vítr a namrzlá ranvej (kdo by to v Grónsku čekal?). Letadlo se tak po 4,5 hodinách letu nad Nuukem otočilo a letělo 4,5 hodiny zpátky do Kodaně. Zatím bylo takto zrušeno nebo vráceno přibližně 6 letů, což je asi 10 %. Pro srovnání – v Kangerlussuaqu bylo nemožné přistát v průměru jen 2 dny v roce.
Samotné letiště působí trochu dojmem, že bylo navrženo lidmi, kteří nikdy nikam neletěli. Spousta věcí jsou dětské nemoci, které snad půjde časem bez větších problémů odstranit, jako například absence vozíků na zavazadla či úschovny zavazadel (i když člověka napadá otázka, jak tohle mohl někdo opomenout). Horší už to bude s prostorem kolem JEDINÉHO pásu na zavazadla, kam se nevejdou ani všichni cestující z jednoho letadla, nebo s čekacím ostrůvkem na taxi, kde je místo pro maximálně 5 lidí. Od momentu dosednutí letadla na runway po check-in v nedalekém hotelu nás tedy dělily zhruba dvě hodiny – a to jsme měli jen tolik zavazadel, kolik máme rukou.
Palec nahoru dávám rozhodně nejmodernějšímu skeneru, který nevyžaduje vytahování čehokoliv (tekutin či elektroniky) z příručního zavazadla, a pižmoňímu burgeru z bezcelní zóny. Velmi příjemně předimenzovaná je i čekárna v horním patře bezcelní zóny, ve které nám několika hodinové čekání na zpožděné letadlo celkem uteklo. Pusto a ticho v ní bylo asi hlavně proto, že na její existenci neupozorňuje jediná cedule v celé letištní hale.
Pro obyvatele Nuuku, kde žije skoro 30% populace, je možnost levnějšího a rychlejšího (i když zatím nijak častějšího než dřív) spojení se světem jistě přínosem. Místní hoteliéři, restauratéři a turističtí operátoři si na příliv nových turistů (ať už cílený, nebo z důvodu zrušených letů) jistě stěžovat nebudou. Pro ostatní obyvatele a destinace je ale přínos nového letiště, jehož investiční náklady byly před zahájením stavby 0,5 miliardy eur (tj. 20 % grónského HDP), stále s otazníkem.
Například vědci a milovníci panenské grónské přírody mířící k pevninskému ledovci v Kangerlussuaqu, perle západního pobřeží Sisimiutu nebo na vyhlášenou a oblíbenou Arctic Circle Trail… budou mít svou cestu bez debat komplikovanější a dražší. Jaký dopad to bude mít na rozvoj municipality Qeqqata, budeme s zvědavě vyčkávat. Nicméně věříme, že srdcaři a vášniví turisté si sem cestu i nadále najdou.
