Skútry v čerstvém sněhu a s těžkými saněmi rádi papají, a tak velkou část zátěže zabírá samotné palivo na cestu. Při delších výpravách je nutné počítat i s tím, že i nejspolehlivější skútr se může porouchat (a většinou se to povede), a je nutné mít záložní plán na bezpečný návrat všech účastníků. Jako železné pravidlo tak razíme, aby směrem z města jel každý na svém skútru; byť je dvoumístný… musí být místo v případě nouze. Trasa vede často přes zamrzlá jezera, a tak je dobré čas od času prověřit tloušťku ledu. Při výpravách na začátku sezóny nebo do míst, kde ještě není projetá stopa, je zapadnutí běžné, a vyprošťování 350 kg skútru táhnoucího 500 kg saně už máme dobře natrénované. Základem je nepanikařit a jako první krok sundat těžkou péřovou parku, aby se člověk při často hodinovém házení lopatou nespotil. Naviják je v takovém případě skvělým pomocníkem, jen se stromy, ke kterým by se dal kotvit, je to horší, a tak se musí improvizovat, nebo holt použít hrubou sílu. Součástí vybavení je i nouzový stanový kemp, ale vždy se modlíme, aby nebyl potřeba. Po celém dni je člověk rád, když dorazí k dřevěné chatě, kde se může ohřát, usušit, roztopit sníh a uvařit večeři.
Pořizovat fotodokumentaci během náročného dne je vždy velká výzva, a tak moc děkuji kamarádům za pomoc nejen s expedicí, ale i s tímto nelehkým úkolem.
