V Grónsku se denně v průměru narodí pouze dvě děti, a tak v malých městech nejsou porodní oddělení vůbec potřeba. Pokud je těhotenství bez komplikací, budoucí maminka 14 dní před termínem odletí do většího města, kde čeká v hotelu pro pacienty, až porod začne. Celou tuto anabázi hradí stát, a jak si asi umíte představit, není to vůbec levné. Proto je snaha vrátit maminky domů co nejdříve po porodu – bez ohledu na roční období.
Když se měla narodit naše dcerka, zabalili jsme kufry, pronajali si od kamarádů byt v Nuuku a na začátku října jsme se tam všichni tři vypravili. A jelikož si naše malá dávala na čas, měli jsme celých 14 dní na prohlídku hlavního města, které má přibližně 17 000 obyvatel.
Když to konečně přišlo, nebylo žádným překvapením, že jsme ten den byli první a zároveň poslední zákazníci, takže jsme měli celé porodní oddělení jen pro sebe. Dokonce nám byla nabídnuta revoluční možnost porodu do vody. Ale když jsme viděli, že vana dost připomínala naši saunovací káď – tedy káď na ryby – zdvořile jsme odmítli.
Porod proběhl hladce a přístup porodní asistentky byl velmi klidný a příjemný.
Druhý den nám sestra sdělila, že jelikož je vše v pořádku, máme už na zítřek letenku domů. A tak jsme s naší třídenní prďolkou nasedli v minus 20 stupních do místního vrtulového letadla, a po čtyřech hodinách a třech přestupech jsme se konečně dostali domů.
A tak začal příběh jednoho z mála občanů ČR narozených v Grónsku. V Brně na matrice se taky dost divili, co to mají do rodného listu napsat!
