Kangerlussuaq, ležící na západním pobřeží Grónska, má za sebou bohatou historii, zejména díky vlivu americké armády. Město bylo založeno v roce 1941 jako letecká základna Bluie West-8, kterou využívala americká armáda během druhé světové války a později i za studené války. V době své největší slávy zde žilo až 1 400 lidí, převážně vojenský personál. Základna byla klíčovým bodem pro vojenské operace v Arktidě a také důležitým letištním uzlem.
Po odchodu americké armády v roce 1992 došlo k postupné přeměně města. Stále tu najdeme stopy jejich přítomnosti – například vojenská vozidla zakonzervovaná na místní skládce díky extrémně suchému klimatu, které zde panuje. Stará kasárna byla přestavěna na mateřské školy, hotely, vědecké laboratoře nebo samoobsluhu. Donedávna tu byla i bowlingová dráha a stále zde najdeme jeden ze dvou krytých bazénů v Grónsku.
Dnes v Kangerlussuaqu žije zhruba 500 lidí a většina rodin má alespoň jednoho člena, který pracuje na letišti. Další možnosti obživy poskytuje cestovní ruch, který přitahuje návštěvníky na cestě k pevninskému ledovci. Díky suchému klimatu se v okolí Kangerlussuaqu daří pižmoňům, kteří poskytují obživu dalším obyvatelům – ať už v turistickém odvětví, nebo v masném průmyslu.
Kangerlussuaq slouží jako hlavní mezinárodní letiště a je téměř nevyhnutelnou zastávkou pro cestovatele směřující do Grónska, protože Air Greenland létá pravidelně z Kodaně zejména sem.
Nicméně budoucnost Kangerlussuaqu je nyní nejistá. V Nuuku a Ilulissatu se staví nová mezinárodní letiště, což znamená, že letiště v Kangerlussuaqu může ztratit svůj klíčový význam. Otázkou zůstává, zda turistický ruch a zájem vědců budou stačit na to, aby město přežilo. Možná k tomu přispěje i plánované propojení se Sisimiutem, druhým největším městem Grónska, kde byla už v 50. letech zvážena stavba silnice. Zatím se zde dokončuje pouze terénní cesta pro čtyřkolky.
Suchozemské spojení do Sisimiutu, je tak zatím možné pouze po Arctic Circle Trail – a to pěšky, nebo v zimě na skútru či psím spřežení.
